Voda, která vrátila spánek. A příběh, který udiví i lékaře.

K vodě se Jana dostala přes kamaráda, který k ní přijel z Brna do Zlína a přivezl antioxidační vodu. Jana tou dobou téměř nespala šest let — kvůli malým dětem a citlivému nervovému systému. Trápily ji neustálé bolesti hlavy a nízký tlak, klesala až na 80/40.

Voda jí chutnala hned. „Taková sladká. Jemná, sladká jak ze studánky,“ říká. Nemohla se jí nabažit — pila a pila. Kamarád odjel a nechal jí načepovanou vodu. Tu první noc spala osm hodin. „Byla jsem úplně paf z toho,“ vzpomíná. Tlak se jí ustálil na 117/80.

Spánek se sice úplně nevrátil — Jana ví, že nespavost má i vnitřní příčinu, kterou je třeba řešit. Ale voda dala jejímu tělu oporu, aby na to mohla přijít a mohla se uzdravit. „Zdravé jídlo a ta úžasná voda dokáže to tělo podržet,“ říká.

Po dvou měsících s vodou volala Jana dlouholetému kamarádovi s nadšením. Jako pravák začala moc ráda používat levou ruku — jako by se jí propojily mozkové hemisféry.

Jana je intuitivní člověk, který rád vidí souvislosti a jde do hloubky. Voda toto vnímání ještě prohloubila — a potvrdila jí, že podpořit tělo správným pitím je základ, na kterém se dá stavět i práce s psychikou.

Nízký tlak, který Janu trápil roky a občas klesal tak nízko, že se cítila hodně unavená, se po vodě ustálil. Dnes si tlak běžně změří na hodnotách, o kterých dříve jen snila.

Nejvíc je na vodě vidět na dětech. Od té doby, co ji doma mají — už rok a půl — děti prakticky nestonají. Běžné virózy, které je dříve položily na pět i šest dní, je míjejí. Jediná výjimka byla borelióza u syna, kde museli nasadit antibiotika.

Tříletou dceru Jana nenatírá žádným chemickým opalovacím krémem. Děti jsou tak krásně hydratované zevnitř, že se nespálí ani v pravé poledne na nejsilnějším slunci — jen pěkné nahnědlé zabarvení, žádné sloupání ani červenání. Antioxidanty zevnitř vychytají to, co nemají.

Rodiče zpočátku vodu nechtěli — říkali, že jim nic nedělá. Když jim Jana přestala vodu vozit, mamka začala být hrozně unavená. Jakmile se voda vrátila, vrátila se i energie.

Manžel hasič nejprve říkal, že vodu nepociťuje. Ale Jana vidí, že drží krok s o dvacet i třicet let mladšími kolegy a to je úžasné.

Jana s manželem a dětmi — aktivní život, pobyt v přírodě a radost z každého dne

Bolest hlavy se vrací, jakmile vodu nemá. Jednou jeli na chatu a vzala si ji jen na osm hodin — večer nemohla usnout bolestí. „Já ji beru pro mě úplně jako léčivou vodu. Jako základ úplnej,“ říká Jana.

Voda pro ni není jen nápoj, kterým se hasí žízeň. „Vypít vodu ještě nemusí znamenat dobře hydratovat tělo,“ říká. Jde o to, jakou vodu pijeme a jaké prostředí si v ní tělo vytváří. Správná voda podle ní dává tělu oporu, aby si na sobě mohlo přijít — a aby se mohlo začít opravovat.

„Já se té vody nikdy nevzdám,“ uzavírá. Voda je pro ni základ, na kterém se dá stavět celá cesta k uzdravení.

Příběh Jany začal dlouho před vodou. Před třicátými prvními narozeninami jí zjistili chronickou myeloidní leukémii — nemoc, která se vyvíjí šest až deset let, než se objeví. Diagnóza přišla jako úleva: „Konečně vím, co mi je.“

Léky, které právě přišly na trh, jí zachránily život — před nimi se touto nemocí umíralo do tří až pěti let. Měly ale těžké vedlejší účinky. Zelené potraviny jí pomohly je zvládnout a vrátily energii. Pak se odvážila s manželem o děti — léky vysadili, nemoc se vrátila, a Jana zkusila léčbu horečkou: 40 dní vyvolávala 39 °C v horké lázni, srdce a hlavu chladila ledovými polštářky.

Od roku 2017 je bez léků. Devět let jí na kontrolách lékaři nenaměří vůbec nic. „S tím se ještě nesetkali,“ řekla jí doktorka. Je to úžasný příběh — a Jana k němu říká jedno: „Převzít zodpovědnost za to zdraví.“

„Čekali jsme rok, než přišlo první děťátko... dvě děti jsou krásné a jsou pro nás vším.“